Křeček Džungarský má srst krátkou s přírodním zbarvením Aguti nebo s vyšlechtěnými variantami: Modrá aguty neboli Safír, Pearl, Albín a různé odstíny těchto variant.

U Křečka Roborovského je srst rovněž krátká se zbarvením v různých odstíne

ch větsinou hnědé a bílé sem tam trochu černé či šedé.

Křečci chovaní  v zajetí :

Tito křečci se u nás začali chovat především až po 2. světové válce, ale i když se již řadu let chovají v zajetí neznamená to že vymizely z přírody jako třeba jiní domácí mazlíčci. Především křečíci Džungarští, Roborovského nebo Činští obývají poměrně rozsáhle určité oblasti divoké přírody. Ale je také pravdou, že křeček Zlatý než byl v roce 1930 odchycen profesorem Aharoimem, byl považován za vyhynulý druh.   

 Křeček Zlatý (Syrský)  Křečík Džungarský   Křečík Campellův  Křečík Roborowského  Křečík Čínský

Vyhynulé druhy:

Mezi už údajně vyhynulé druhy divokých křečků patří : křeček Pižmový, Ostrovní, Dárvinův, Hbitý, Galapážský, Pacifický a Pembertonův (Nelsonův).        

Divocí křečci: u nás nejznámnějším a největším divokým křečkem, který se nechová v zajetí, nazýváme Křečkem polním (Cricetus cricetus) více  zajímavostí se o něm dozvíte v odkazu: O křečkovi Polním