Křeček Zlatý (Syrský) někdy také nazývaný mědvědím
(Mesocricetus auratus)
Historie křečků Zlatých
Poprvé byl křeček Zlatý objeven v roce 1839 přírodovědcem Waterhousem. Ale až v roce 1930 se podařilo zoologovi profesoru Aharonimu z Jeruzaléma v blízkosti Aleppa v Sýrii odchytit prvního živého křečka Zlatého. V hluboké noře 2,5 m našel matku s dvanácti mláďaty, z nichž však přežila jen 3. Zbývajících 9 nepřežilo cestu autem a život v zajetí na univerzitě. Velmi brzy pak přišli na svět potomci těchto 3 sourozenců, ze kterých pochází všichni doma chovaní křečci Zlatí, a ze kterých se profesorovi podařilo odchovat za rok více než 300 křečků Zlatých.
Obecné údaje :
Velikost: 16 - 18 cm
Váha: 85 - 180 g
Délka ocásku: 1 - 1,5 cm
Délka života: 2 - 3 roky
Údaje k chovu křečků zlatých:
Pohlavní dospělost: 35 - 45 dní
Věk vhodný k započetí chovu: 3 - 4 měsíce
Délka cyklu říje: 4 dny
Doba březosti: 15 - 16 dní
Narození: bezproblémový porod
mláďata jsou po narození slepá a lysá, váha 1 - 2 g
Počet mláďat: 5 - 12
Počet vrhů: 4 - 6
Doba kojení, odstavení mláďat: 3 - 4 týdny
Popis křečka Zlatého:
Křeček Zlatý je u nás nejoblíbenějším a nejchovanějším druhem. Může být jak krátkosrstý tak dlouhosrstý (angosrský) nebo leskle saténový. Objevuje se u něj i mnoho barevných variant (čokoládová, krémová, skořicová, medová (stříbrno, tmavo světlo) šedá, černá, žlutá, bílá, měděná, zlatá, safírová i sobolí adt.) někteří křečci tohoto druhu jsou však i dvojbarevní nebo dokonce i trojbarevní. Dále má křeček Zlatý malý růžový nosík a černá korálovitá očka, hmatové fousky, ouška a velké lícní torby, do kterých se mu vejde například až 2,5 piškotů plus nějaké zrní, dokáže si tedy do lícních toreb nacpat až polovinu své hmotnosti.
Povaha křečka Zlatého:
Křečci jsou obecně přátelská zvířátka, a když se s nimi dobře zachází rychle ztratí skoro veškerý strach a obavy z člověka. Ovšem mohou být i jedinci agresivní, ignorantní nebo ustrašení. Křečci Zlatí jsou ale povětšinou přítulní a snadno ochočitelní. Jsou to však samotáři, což znamená, že už od 2 měsíců se musí chovat samostatně, kvůli teritoriu, které si před ostatními křečky (kromě páření) zuřivým prskáním ale i praním a kousáním brání. Mohou se ale vyskytnou i výjimky, které se ve vzájemném obydlí snesou, ale na to raději nespoléhejte, protože jich není mnoho.