Původ křečků
Stejně tak jako většina malých hlodavců, kterí jsou už dnes chováni jako domácí mazlíčci, tak i křeček byl kdysi chován jen jako pokusné zvíře. Díky však snadnému rozmnožování, čilému životu a roztomilému vzledu a se stal z křečka postupně domácí mazlíček chovaný a rozšířený po celém světě.
Jak se k nám jednotlivé křeččí druhy dostaly se dodnes přesně neví s výjimkou křečka Zlatého (Syrského). Tento křeček byl poprvé objeven v roce 1839 přírodovědcem Waterhousem. Ale až v roce 1930 se podařilo zoologovi profesoru Aharonimu z Jeruzaléma v blízkosti Aleppa v Sýrii odchytit prvního živého křečka Zlatého. V hluboké noře 2,5m našel matku s dvanácti mláďaty. Svůj nález si s sebou odvezl na univerzitu v Jeruzalémě. I když cestu autem a život v zajetí přežila jen 3 mláďata, podařilo se mu do jednoho roku odchovat dalších 300 potomků. A právě z těchto křečků pocházejí všichni chováni křečci Zlatí v zajetí, z kterých se podařilo vyšlechtit mnoho barevných mutací a variant.
O osm let později v roce 1938 byli křečci poprvé převezeni do Ameriky na pozorování pro pokusné účely. V Československu se objevili až po druhé světové válce. I křečík čínský byl kdysi také nejprve používán jako pokusné zvíře a až později se stal domácím mazlíčkem. Křečíci Džungarští a Roborowští se údajně nepoužívali jako pokusná zvířat, ale byli oblíbenými suvenýry turistů z dálných cest, a díky rovněž svým rozmnožovacím schopnostem se začali častěji a častěji objevovat v chovatelských obchodech.
