Takoví jsou křečci

 

  •   Většina křečků vede samotářský život.
  •   Jsou to hlodavci, proto si musí neustále obrušovat dorustající zoubky.
  •   Křečkují, to znamená, že si uschovávají potravu do lícních toreb a přenáší ji do domečku nebo jiného úkrytu.
  •   Z nadbytku potravy si dělají zásoby na horší časy.
  •   Jsou to býložravci, ale i přesto potřebují čas od času živočišné bílkoviny např. (mouční červy).
  •   Jsou to hravá a aktivní zvířátka, proto potřebují hodně pohybu, úkrytů a zajímavých hraček na prolézání.  
  •   Většina křečků je aktivní pouze večer a v noci, přes den povětšinou spí.
  •   Jejich nejdůležitějšími smysly jsou čich a sluch.
  •   Na větší vzdálenost než 1 m moc dobře nevidí a za denního světla jsou téměř slepí, mají však větší zorné pole.
  •   Dožívají se převážně 2 maximálně 3 let.

 

 Typické křečí činnosti

 

                                             Běhání

 

 Běhání křečkovi napomáhá udržet se v kondici. I divocí křečci naběhají děnně několik km při obíhání svého revíru a hledání  potravy, proto čím bude mít váš křeček větší výběh, tím se může více vydovádět a proběhat. Doporučují se proto hlavně větší klece s patry, které  běháním z patra na patro dopřejí křečkovi dostatek pohybu. Můtete také svému křečíkovi postavit výběh nebo pustit ho po pokoji, tím se také výborně proběhá. A nakonec to co by mělo být součástí každého správného křečího obydlí je kolotoč, ve kterém se může křeček i během noci dostatečně zabavit a unavit. Kdyby křeček tyto možnosti neměl nudil by se a mohl by i ztloustnout, což by pak mohlo vést ke zdravotním problémům.

 

                                           Hrabání

 

Hrabání je jedna z křeččích nejoblíbenějších čiností. Křeček hrabe s oblibou i v kleci, proto nekupujte jako podestýlku granulát,  v něm by se mu  špatně hrabalo Vyvarujte se však i pilinám, které se při hrabání víří a lítaly by  křečíkovi do očí a dýchacích cest. Nejidealnější podestýlkou pro hrabání ale i tak celkově jsou bezprašné jemné hobliny. Vybírejte také klece s plastovou vaničkou o minimální výšce 8 cm, aby při hrabání nelítala podestýlka ven z klece a vy se pak nedivili, že část podestýlky je na podlaze. Nevybírejte však ani klec s větší vaničkou než o výšce 10 cm. Křečci mají totiž také rádi přehled o tom co se kolem nich děje a na to potřebují dostatečný výhled.

 

                                          Šplhání

 

Šplhání - velkou oblibou většiny křečků je kousání a šplhání po špriclých klece, může to být ale i nebezpečné, zvlášť pokud mají vysoukou klec a lezou až na vrchol. Křečci umějí sice perfektně vylézt  navršek klece, ale neumějí už často slézt dolů, proto se většinou pak pustí. Ve většině případech se jim sice nic nestane, ale stejně se může jednou stát, že při nešťasném pádu o něco zavadí a poraní se. Zvlášť mladí křečci lezou vysoko, jakmile však došpějí, do takových výšek se už nepouštějí. Mé obě Džungarské samičky horolezectví zbožňovaly, ale zvláť Kejtínka, která špricle někdy používala i místo žebříků.

 

                                        Ohlodávání

 

 

Ohlodávání - křeček je hlodavec, proto potřebuje neustále něco ohlodávat, aby mu nepřerostly stále dorůstající řezáky a nemusel mu je zkracovat zvěrolékař. (nejlépe mu k tomu poslouží větvičky z ovocných stromů, minerální kameny nebo tvrdá potrava jako třeba sušená kukuřice.) Pokud chováte křečka v kleci určitě ho  často uvidíte okusovat mřížky, tím si také brousí zoubky, ale není to ten nejlepší způsob a za další okousaná klec už nevypadá tak pěkně jak vypadala, proto zajistěte křečkovi dostatek materialu na hlodání. Příčinou okusování klece může být i nuda  a nedostatek hraček a prolézaček. Nicméne i mí křečci ač podle mě měli dostatek pozornosti, možnosti ke hraní i větvičky k okusování, přesto to všechno mnohdy zaměňovali raději za okusování mřížek:)

 

                                            Křečkování

 

Další typickou křeččí  čiností je křečkovat, uschovat si potravu do lícních toreb, přenést ji bezpečně do doměčku a z nadbytku si udělat zásoby. Tento křeččí pud je tak silný, že i odchováné křečky v zajetí nutí si dělat zásoby, protože křečci v přírodě jsou nuceni si dělat  zásoby na horší časy, které jim mohou vydržet  6 - 9 měsíců a mohou vážit i několik kg. I u křečka v zajetí to může zajít tak daleko, že se křeček vystěhuje z domečku, jen proto, že se tam už jednoduše nevejde. Domeček je menší než nora, proto zásoby pravidelně kontrolujte a to zvlášť pokud dostane kousek zeleniny nebo ovoce, aby nesnědená část nezačala plesnivět.

 

                                       Čistění kožíšku

 

Čistění kožíšku -  křeček je odjakživa velice čistotné zvířátko a myje se svými šikovnými pačičkami několikrát za den, tak udržuje svůj kožíšek vždy čistý a upravený. Není tedy třeba křečka koupat, ne proto, že neumí plavat, jak si někteří mohou myslet, ale proto že to nepotřebuje  a není mu to zrovna dvakrát příjemné.

 

                                            Budování nor  

 

Budování nor - křeček si také dokáže tak jako v přírodě, tak i v zajetí vyrobit přímo umělecké pelíšky, které v přírodě vystýlá trávou, lístky a dalším jemu příjemnými materiály.  Nejběžněji si domečky křečci v zajetí  vystýlají toaletním papírem nebo ubrousky nesmí být však obarvené nebo s vůní! Nejlépe, aby byly úplně obyčejné. Dále můžete do domečku křečkovi přidat trochu sena nikoli však slámu (mohla by mu poranit lícní torby) nehodí se ani vata ani ta, která se prodávaná v chovatelských potřebách na vystýlání domečků, je to podobný materiál vatě, tak raději neriskujte. Vata by mohla křečkovi uvízdnout v lícních torbách a mohl by se i udusit! Při zakládání křečího domečku dejte trochu materiálu na stavbu hnízda do něj a zbytek poházejte po kleci. Křeček si už sám zbytek materialu do domečku nanosí a upraví. A jen tak ze zajímavosti jsou křečci různě důkladní: Kejtínka toaletní  papírky moc netrhala a některé jen trochu pomačkala. Zato Beruška každý papírek důkladně rozkousala a rozcupovala na maličké kousky a pak se teprve uvelebila.

 

                                 Značkování pachovými stopami

 

Značkování pachovými stopami - si křečci značkují hranice svého teritoria pomocí mazové žlázy umístěné na bříšku. Tou se většinou třou o různé předměty na důležitých místech a každý den si kontrolují  zda se do  jejich teritoria neodvážil nějaký vetřelec.

 

Křečkovy smysly

 

Šeštý smysl - díky šestému smyslu, který se u křečka vyvinul, dokáže křeček vnímat půdní vibrace a pohyby vzduchu.

Čich - nejvyvinutějším smyslem křečka je čich, který je pro něho velmi důležitý, protože se orientuje hlavně podle pachů. Díky svému výbornému čichu  dokáže zavětřit potravu i na docela velkou vzdálenost nebo celkem snadno zjistí, zda do jeho revíru nezavítal nějaký vetřelec.

Sluch -  dalším výborně vyvinutým křečím smyslem je sluch, díky kterému dokáže zachytit i zvuky patřící do pásma ultrazvuků. Ultrazvukovýmí zvuky se křečci dorozumívají i mezi sebou.

Hmat - na stranách tlamičky má křeček hmatové vousky, díky kterým se dokáže skvěle orientovat ve svém okolí a v úplné tmě. Upozorní ho na případné překážky, které mu stojí v cestě nebo dokáže s nimi snadno zjistit, jestli je daná chodbička pro něj dost široká.

Zrak - křeček proti člověku nemá moc  dobře vyvinutý zrak. Barvy a přesné obrysy zdřejmě dobře nevidí, ale díky svým vystouplejším a bočně umístěným očím má větší zorné pole. Jinak je křeček z našeho pohledu spíše krátkozraký, protože více než na 1m skoro nevidí. Pohyb nepřítele však dokáže zachytit i z větší vzdálenosti. Za denního světla je ale téměř slepý. Kvůli také ne moc dobře vyvinutému trojrozměrnému vidéní křeček nerozpoznává dobře hloubku a výšku.